Dánský film Vzkaz v láhvi je filmovou adaptací stejnojmenného románu spisovatele Jussi Adlera-Olsena. Policejní oddělení Q zkoumá nevyřešené staré případy za pomoci protivného a depresivního komisaře Carla Morcka jeho asistenta dobrosrdečného laskavého Assada a hyperaktivní asistentky Rosy. Vzkaz v láhvi je již třetím dílem této série.
Po osmi letech k vyšetřovatelům oddělení Q dostane tajemný vzkaz v láhvi. Pracovníci oddělení jsou najednou vtaženi do případu vraždícího psychopata ve spojitosti se sektářskou vírou. Zároveň se v téže době odhalí případ unesené dvojice sourozenců, která se starým případem úzce souvisí. Podivné na únosu sourozenců je skutečnost, že jejich zmizení rodiče nenahlásili a nebýt muže, který informoval policii o tom, že zahlédl něco jako únos dětí, policie by se o zmizení nedozvěděla a nedala si to do souvislostí.
Jako tomu bývá u příběhů z oddělení Q, odhalují se staré křivdy a nenávisti. Podobně jako v prvním příběhu „Žena v kleci“ i zde se ukazuje, jak hluboce destruktivní a devastující účinky mají dětská traumata na vývoj osobnosti. Zvláště pokud dítě je nuceno žít v péči fanatické a hysterické matky. Na tomto příběhu jde nejvíce znát, že autor předlohy Jussi Adler-Olsen vyrůstal v rodině psychologa.
V tomto filmu oproti dřívějším dvěma dílům se setkáváme s určitou mírou černého humoru. Zároveň tento díl je hlubší než předchozí díly, protože se zde odkrývá drama víry v Boha. Když se vrah setkává s ateistou komisařem Morckem, říká mu, že jeho cílem je vzít lidem víru a právě se chystá vzít víru jemu. Komisař mu oponuje, že je na špatné adrese, protože nezná člověka, který by tak málo věřil. Zločinec mu oponuje, že si vymýšlí, protože jeho práce svědčí o tak obrovské víře v dobro, že v tomto ohledu nezná více věřícího člověka.
Filmy ze série Oddělení Q mají nepochybně vzestupnou tendenci. Díl od dílu lepší. Tento nastavuje mnohé existenciální otázky a rozhodně již není v rovině pouhého thrilleru.