Lidé se snaží, aby měli vždy dost peněz. A všichni víme, proč o takový dostatek peněz usilují. Je to přece proto, že na množství a dostatku finančních prostředků závisí naše životní úroveň. Když máme peněz dost, můžeme si koupit všechno, co jenom chceme, a potom se nám žije mnohem lépe než těm, kteří trpí nouzí a musí si tudíž ledacos odpírat.
Ovšem někdy se my lidé snažíme sebevíc, ale pořád ne a ne dosáhnout optimálního finančního zabezpečení. Často se sice snažíme, ale naše příjmy neodpovídají našim potřebám, a to třeba ani tehdy, když se maximálně uskromníme.
Ovšem dlouhodobé strádání není ideál, a ani to krátkodobé není nijak příjemné. A proto nám nejednou nezbývá nic jiného, než někoho požádat o pomoc. Tedy vzít si někde nějakou půjčku.
Když už potom zvažujeme, pro jakou z nabízejících se půjček se rozhodnout, je logické, že se snažíme získat tu nejvýhodnější. Sledujeme výši úroků a poplatků a chceme si vybrat tu nejnižší míru úročení. A když to nejzajímavější najdeme, žádáme o to.
Jenže bohužel nejednou neuspějeme. Ty nejvýhodnější půjčky se totiž (a to naprosto logicky) nabízejí těm ze žadatelů, od kterých se dá očekávat bezproblémové splácení. A proto u takových půjček uspějí jenom ti, o nichž se mluví jako o bonitních žadatelích.
Jenže co ti ostatní? Co ti, kteří také potřebují půjčit, a to dost možná ještě víc, jenže nejsou dokonalí? Co ti, kteří mají dejme tomu malé příjmy, záznamy v registrech dlužníků, exekuce na krku a podobně? Ti mají smůlu. Ti nevzbuzují dostatečnou důvěru, a proto jsou odmítáni. A měli by se asi obejít bez půjčky, nebo vzít zavděk nabídkami drahými. Což by ale byla hloupost.
A tak je dobře, že existuje i hypotéka bez dokládání příjmů, jež je výhodná a lehce dostupná zároveň. U té se totiž zaručuje splácení zástavou nemovitosti. A to skýtá naději na získání této půjčky jakémukoliv majiteli nemovitého majetku. Který si tak také bez problémů přijde na své.